Včera 30. května 2024 se v našem hlavním městě uskutečnilo první setkání protestu za evropský mír na Hradčanském náměstí. Mírové dny, jak byla akce nazvána je společnou akcí několika hnutí, stran a spolků, pod kuratelou hnutí Republika na 1. místě Ladislava Vrábela.
Pršelo, ale jelikož jsme byli odhodlaní bojovat, ani déšť nás neodradil. Během našeho protestu probíhala na Hradě jednání válečných štváčů, kteří se rozhodli zavléct naši zemi do nesmyslné a zbytečné války proti Ruské federaci. Společně jsme se tak postavili za Českou republiku a za MÍR 🕊️♥️
Akce pokračuje i dnes na Loretánském náměstí a také tiskovou konferencí na Novotného lávce. V sobotu 1. června uzavřeme Mírové dny společným protestem na Václavském náměstí. Vyzýváme tímto všechny naše členy a příznivce k valné účasti. Podpořte prosím akci, je to nanejvýš důležité. Svět a naše vláda by měli vědět, jak se občani České republiky staví k válečnému konfliktu na Ukrajině a připravované agresi zemí NATO proti Ruské federaci.
Pokud je vám válka proti srsti a rádi byste žili v míru a pokoji, protestuje s námi dnes i zítra!
Předsedové Občanského hnutí - Pavel Krejčí a České Strany Národně Sociální - Michal Klusáček (vpravo)
Děkujeme tímto hnutí Česká republika na 1. místě a jejímu předsedovi Ladislavu Vrábelovi za milé pozvání, za zorganizování protestu, který proběhl na úrovni a ve zcela přátelském duchu.
Kromě několika vážených hostů z řad občanské společnosti, občanských iniciativ a hnutí, přednesli své projevy předseda Občanského hnutí a Michal Klusáček - předseda České Strany Národně Sociální.
PROJEV PŘEDSEDY OBČANSKÉHO HNUTÍ
Jak kdysi řekl Carl von Clausewitz; "válka je jen pokračováním politiky jinými prostředky", bezohledné politiky, u níž buď selhala diplomacie, nebo má být jejím prostřednictvím dosaženo cílů, kterých nelze dosáhnout pomocí politiky.
Pokud se tedy máme bavit o míru, nikoliv o válce, je potřeba si nalít čistého vína, pohlédnout pravdě do očí a vyložit karty na stůl. Je potřeba přiznat pochybení a zločiny těch, kdo usilovali o válku, ukázat na ně prstem a obhájit ty, kteří usilovali a usilují o mír. Je potřeba určit, kdo je v právu a kdo ne.
Nehodlám zde dnes hájit Rusko, i když to tak možná bude některým méně chápavým jedincům připadat, budu hájit zdravý rozum. Zdravý rozum, který mluví za mír, nikoliv za appeasement, za skutečný mír, nikoliv za jednu stranu konfliktu. A abych mohl hájit mír, je potřeba se podívat do soudobé historie, abychom si mohli pomocí historického vývoje událostí připomenout co tuto válku spustilo, kdo tento konflikt mocností začal a proč.
Abychom totiž obhájili a prosadili mír, je potřeba najít viníky. Viníky, kteří úmyslně eskalovali napětí, a kteří válku rozpoutali. Vynést na světlo způsoby jakými to udělali, ukázat si na ně prstem, odsoudit takové činy a zeptat se nás samých, zdali náhodou právě naše strana není tou, která válečný konflikt začala a přiživuje.
Jediný, kdo může skutečně zastavit rozpoutání války, je pouze ten, kdo hodlá vést agresi a na poslední chvíli se rozhodne od agrese ustoupit. Ten, kdo se brání agresi, a kdo spravedlivě brání sebe nebo ušlechtile brání slabší, kteří se bránit sami nemohou, vždy stojí o mír. Otázkou však je, zdali mu pak půjde i o odplatu. Bez vůle či změny postoje agresora však nelze nikdy konflikt zastavit.
Pokud válku ukončí ten, kdo se bránil agresi, mělo by logicky jít o spravedlivé, i když hořké vítězství. Vítězství ve hře jménem válka však ve skutečnosti nelze dosáhnout. Jde o hru, která nemá skutečných vítězů, ale pouze poražených. Jediným možným vítězstvím nad válkou je válku nezačínat.
Jakožto aktivista, který přes dvacet let hájí světový mír před barbarstvím jsem si uvědomil, že pokud mám mír úspěšně hájit, je potřeba se naučit rozpoznat, jak válka začíná, co ji zapříčinilo, a které konkrétní události. Válku je potřeba studovat a válka, tak jako mnoho dalších fenoménů, které nás ovlivňují a které doprovází lidstvo jako zlá nemoc na své cestě za vývojem k dokonalejší a humánnější společnosti, má svoje pravidla, jež popsaly mnohem moudřejší hlavy, než sám nosím na krku.
Anatol Rapoport, autor knihy Origins of Violence, který působil jako profesor studií míru a válečných her na Universitě v Torontu, popsal válku jako systém. Tvrdil: "Nepřemýšlejte o válce jako o události či sérii událostí, přemýšlejte o válce jako o systému." Systému, který živí společnost, zatímco se sytí jejich vlastní energií, krví a životy. Ďábelsému systému, ze kterého těží profit lokální a globální elity, vojensko-průmyslový komplex a zkorumpovaní politici. Je jako tumor, co parazituje na těle hostitele v podobě lidské společnosti, kterého se však snaží co nejdéle udržet na živu. Přesně tak se válka chová ke všem bez ohledu na národnost, rasu či víru. Je to parazit, který uvrhne nemoc jménem nenávist na všechny, kdo si s ní zahrávají, a zotročí mysl všech, zejména těch, co posléze konají nejukrutnější zvěrstva a zločiny, které si kolikrát ani nedokážete představit.
Entita, která se adaptuje a infikuje každý společenský řád ať už jde o nacismus, sionismus, komunismus, socialismus nebo demokracii. Je stále tady, všudypřítomný Kostěj smrtihlav, a i když se zrovna aktivně neválčí, tak každý zbrojí a připravuje se k válce, jde o takzvanou "chladnou fázi" války. Tyto prostředky války jsou pak použity k obraně či agresi. K pochopení války je rozhodující pochopit mechanismy, pomocí kterých přejde válka z chladné fáze do ostrého reálného konfliktu.
Podle Rapoporta nejde nikdy o sérii náhodných událostí, ale o systémový mechanismus. Jde buď o velice vzácné případy přirozených událostí, či o řízené události, kdy využijete určité vzniklé situace k rozpoutání válečného konfliktu, jako v případě Pearl Harbouru, nebo o uměle a cíleně vytvořené situace s cílem očernit druhou stranu budoucího konfliktu tak, abyste mohli posléze falešně obhájit svoji agresi. Ten poslední třetí mechanismus je nejnebezpečnější z nich. Jde o taktickou metodu, která se používá jíž od doby, kdy člověk vzal meč do ruky.
Jde o metodu užívanou mnohými mocnostmi od starověkého Říma až po dnešní americký Deep State. Všechny mocnosti však ne vždy takto jednají, pokud mají zásadové vůdce a vládu státu určují moudří mužové namísto nenasytných korporací a pokud zbraně vyvíjí stát k vlastní obraně, a nikoliv firmy s účelem dosažení zisku. Válka se již ve 20. století proměnila v první řadě na prachsprostý business, kdy určitá skupina osob odpovědných za fiskální politiku soukromých zbraňových korporací, má za cíl přeměnit chladnou přípravnou fázi války v ostrý všeničící konflikt, který budou zásobovat zbraněmi, a po skončení konfliktu budou parazitovat na obnově zničených zemí.
Tito váleční podnikatelé se rádi obklopují válečnými štváči a lobbisty z řad osobností, žurnalistů, elit a především politiků, kteří rádi mluví o ušlechtilých záměrech a důvodech války, a financují propagandu, která má za cíl změnit PR, či chcete-li pohled veřejnosti na válku a přesvědčit je, že válka je potřebná, nutná a nezbytná.
Případů spouštěcích incidentů v podobě vyfabrikovaných operací pod falešnou vlajkou najdeme v historii mnoho: Sarajevo, útok na vysílač Gleiwicích, Teplický incident, Tonkinský záliv, 11. září nebo také Majdan či Vrbětice.
Abychom pochopili Ukrajinský konflikt a jeho vztah k České republice, musíme jít deset let nazpět do historie, kdy se v kuloárech institucí jako jsou Chicagská rada pro zahraniční vztahy začalo jednat o prospěšnosti vzniku válečného konfliktu na východě Evropy, který by pomohl oddělit obchodně Evropskou unii a zejména Německo od Ruska. Bilaterální vztahy Angely Merkelové a Vladimíra Putina byly tou dobou příliš dobré, což se nelíbilo ani Bílému domu.
Pokusů bylo v minulosti již několik včetně konfliktu v Gruzii nebo pokusu o rozpoutání Majdanu v srdci Ruska na samotném Rudém náměstí. Barevná revoluce George Sorose se však velice dobře uchytila na Ukrajině, kde stále od dob nacismu v určité části ukrajinské společnosti dřímal duch válečného zločince Stepana Bandery. Ve chvíli, kdy prezident Juščenko označil Banderu za národního hrdinu, byla vydlážděna cesta pro obrovský krvavý konflikt. Jakmile přispěchal ukrajinským neonacistům na "pomoc" National Endowement Democracy institut s pěti miliardami dolarů ze štědrých rukou Victorie Nulandové, plán na státní převrat, občanskou válku a válečný konflikt s Ruskem již nebylo možné zastavit.
Ze strany Spojených států pod vládou Nobelovou cenou míru oceněného Barracka Obamy, který vládne Spojeným státům dodnes zpoza opony Bílého domu, šlo o flagrantní porušení Ženevských konvencí, které zkrátka zakazují státům se vměšovat do vnitřních politických záležitostí jiných zemí, pro D.C však běžná praxe. Podobným způsobem jednaly další zahraniční politické elity Západu včetně hlav států, tak jako tomu bylo u české politické elity od Karla Bilderberga Schwarzenberga až po Petra Fialu. Důsledky jejich společného jednání nyní směřuje k možnému vypuknutí válečného konfliktu všech světových mocností.
Mediálně zmanipulovaný Vrbětický „incident“, kdy vyšetřování České policie vyvrátilo spekulace o možném zapojení ruských sil, avšak lživý článek Times, který se opírá o manipulativní a lživé tvrzení německé tajné služby, že Vrbětice jsou naopak práce Rusů, se české občanské společnosti vrací jako bumerang v podobě argumentu Fialovy vlády, že je potřeba s Rusem válčit.
Rozbíhá se tu velice nebezpečný a pro české občany nepříznivý scénář v podobě válečného nasazení mužů a žen v nesmyslném konfliktu mnohem silnějšího a připravenějšího protivníka. Viktor Orbán, stejně tak jako další politici usilující o mír nás v posledních dnech informují o záměru NATO napadnout plnou silou Rusko a vstoupit s ním do válečného konfliktu. Ostřelování území Ruské federace raketami dlouhého doletu přesahuje lokální ukrajinský konflikt do úrovně konfliktu mocností.
Každá válka je zahalena do tzv. válečné mlhy, jde o skutečný termín popisující situaci, kdy jedna nebo obě válčící strany mají jen malý nebo nulový přehled o rozmístění a konání nepřítele a svá vlastní důležitá rozhodnutí provádějí na základě odhadů nepřátelské činnosti, založených na (někdy i nepodložených) dílčích zprávách, intuici a psychologickém vcítění. Je zřejmé, že válečná mlha může být velkou nevýhodou jak na taktické, tak na strategické úrovni.
Tápou-li ve válečné mlze obě strany, je důležité, která z nich ji protrhne jako první, neboť jí to poskytne velikou výhodu. Pokud však záměrně bude jedna strana mást druhou, což se samozřejmě v každém válečném konfliktu děje, může to vést k nepředvídatelným či extrémním reakcím ze strany druhé a v případě napadení jaderné mocnosti, která vy se mohla cítit být zahnána do kouta, to může mít fatální důsledky nejen pro obě válčící strany, ale i pro celý svět a pro samotnou existenci lidstva.
Typickým příkladem, kdy již nejde o provokaci, ale o neuvážené a hloupé balancování nad propastí samotné existence života na zemi, byl nedávný úspěšný útok Ukrajiny, vedený pomocí zbraní dodaných Západem hluboko za území probíhajícího konfliktu, útok vedený na ruský nukleární radar včasného varování. Jen díky větší uvážlivosti strany Ruské federace nedošlo k preventivnímu odvetnému jadernému útoku. V takových situacích totiž vojenské příručky radí postupovat. Toto již není jen hra s ohněm, toto je snaha vyprovokovat Rusko k jadernému útoku, což je hra o existenci lidstva, o které zde mluvím. Toto podporuje vláda Petra Fialy, tak jako několik dalších významných zahraničních hlav států. Za mě jde o čiré bláznovství.
Bláznovství, které je třeba zastavit. Agresorem v případě ukrajinského konfliktu jsme totiž my sami. Naše strana konfliktu. Strana, která posluhuje americkému Deep state, řízeného válkychtivými psychopaty, kteří by rádi pohádkově profitovali a se společenskou elitou Davosu se po ukončení tohoto třetího velkého světového konfliktu ujali vlády nad světem a zotročeným lidstvem.
Válka proti Rusku je totiž součástí plánu Světového ekonomického fóra na 4. průmyslovou revoluci, kdy z popelu řízené a dlouho připravované války a neštěstí plynoucího z řízené depopulační agendy WHO vzejde jejich vysněná světovláda, nebo chcete-li „Nový světový řád“.
Jediný boj, který má skutečný smysl, je se těmto silám postavit. To co tuto válku může skutečně zastavit, je veřejné mínění. Veřejné mínění nás občanů. Pokud dáme naší vládě zelenou svojí mlčenlivostí a pštrosí politikou k čím dál větší účasti na konfliktu na Ukrajině, hrozí, že se staneme oním agresorem, který prohraje svoji válku, po které zbude jen spálená zem a mrtví. Nenechme se odradit, nepodléhejme falešné propagandě a pojďme společně tyto psychopaty zastavit, není jiné volby, jde o holé životy, o živobytí, o budoucnost pro nás a budoucí generace. BOJUJTE !!!
Comentarios